Troje dveře do chrámu v nás Symbolista František Bílek a jeho rodina v osidlech 20. století
Zatímco tvorbě a zčásti i životu nejvýznamnějšího symbolisty v českém výtvarném prostředí Františka Bílka bylo dlouhodobě věnováno mnoho pozornosti, umělcova rodinná historie, odvíjející se na pozadí třeskutého 20. století, zůstávala doposud stranou odborného zájmu o „bílkovskou tématiku“. Tohoto dluhu se ujal autor této publikace, který v průběhu deseti let uskutečnil detailní výzkum v tuzemských i zahraničních archivech. Výsledkem je podrobně zpracované téma osudů Bílkovy rodiny.
Čtenář je od prvních stránek vtažen do příběhu sochařova syna Františka Jaromíra Bílka, mladého nadaného kumštýře, který se na prahu dospělosti podvolil otcově autoritě a začal se připravovat na duchovenskou dráhu. Otcova smrt v říjnu 1941 nasměrovala Františka Jaromíra Bílka k milovanému divadlu; rozčarování z poválečné revoluční divadelní reality a kontroverze s ministrem Zdeňkem Nejedlým do emigrace.
Zatímco František Jaromír Bílek prožil třetinu života v Jižní Americe, jeho sestra Berta Mildová-Bílková se musela po komunistickém převratu v roce 1948 vyrovnávat se změněnou realitou nedemokratického Československa. Po otci podědila vztah k výtvarnému umění, matka, po jejímž boku prožila, až na krátké pauzy, skoro celý život, pro ni byla především ochránkyní rodinného zázemí. Přes mnohé vnější překážky, ztrátu domova i tíživé okamžiky v osobním životě dokázala soustředěnou neúnavnou vůlí pečovat o umělecký odkaz svého otce a věnovat se službě druhým. Tato drobná, vzpřímeně se držící paní s dětsky zářícíma očima dokázala, že malé činy jejího všedního života se rozrostly ve strhující proud, zaznělo v jednom z nekrologů v únoru 1971.
V závěrečné části se autor vrací k osobě Františka Bílka, aby se zaměřil na nové poznatky, týkající se okolností, jež ovlivnily v posledním období umělcova života některá jeho stěžejní díla i jeho samotného. Sochař v ústraní jihočeského Chýnova bolestně prožíval vzestup nacismu. Přestože na sklonku života nevytvořil žádné zásadní dílo se silným humanistickým protestem, v jeho tvorbě o lidském údělu, lidském zápase a lidském bytí je válečné téma zakotveno. Podrobně a nově jsou zpracovány poslední roky Bílkova života i jeho specifické postavení mezi protektorátními výtvarnými umělci. Z pohledu historika umění jsou popsány Bílkovy nekonvenční realizace pomníků padlých, které v samostatné kapitole profesor Jan Royt zasadil do širšího kontextu zřizování pomníků a památníků padlých v oblastech s převažujícím německým nebo českým obyvatelstvem.
Vydala Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů, 2025.
| Kategorie: | Publikace |
|---|---|
| Autor: | Martin Jindra |
| Nakladatel: | GHMP spolu s Ústavem pro studium totalitních režimů |
Diskuze
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat příspěvky. Prosím přihlaste se nebo se registrujte.
